Dělostřelecká pevnost Hanička patří do systému předválečného opevnění budovaného ve třicátých letech proti nacistickému Německu.
Své dívčí jméno pevnost dostala podle osady nacházející se v okolí. Skládala se ze šesti bojových objektů v podzemí propojených stovkami metrů chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství zásob, což mělo umožnit posádce bojovat i v případě obklíčení po dobu několika měsíců.
Po stránce stavební byla v roce 1938 Hanička dokončena, nicméně většina vnitřního zařízení zde chyběla. V roce 1938 byla bez boje předána zástupcům Wehrmachtu, kteří si zde pak zkouší odolnost našich objektů a zároveň účinnost německých dělostřeleckých granátů. Odstřel zvonů národním podnikem Kovošrot po válce poškodil Haničku mnohem více než Němci za celých 6 let okupace.
V roce 1975 je Hanička zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra a v jejím podzemí začíná vznikat novodobý kryt 20. století pod krycím názvem Kahan. Podzemí je upraveno a vybaveno moderní technologií, která měla sloužit ke komunikaci státních orgánů v případě války. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun, nikdy nebyla dokončena.
